Kvě 11

Na jaře 2017 jsme podnikli cestu do Vietnamu, poprvé do Asie mimo cestovní kancelář. Bylo třeba nastudovat pár informací a protože některé z nich byly neaktuální a dokonce až dezinformační, zde je popsána realita.

 

Mýtus1 : Víza do Vietnamu

Prošel jsem si několik webů s množstvím užitečných informací (např. www.vietnamista.cz). Většina z nich však popisuje oblast víz naprosto manipulativně, nejspíše proto protože samy nabízejí (možná za provizi) zprostředkování víz.

Nejjednodušší, rychlá, levná a spolehlivá cesta k získání víza, jsou jednoznačně elektronická víza, která doporučuje i Ministerstvo zahraničních věcí ČR.  Naopak „visa upon arrival“ na základě schvalovacího dopisu“ oficiálně nejsou pro většinu cestovatelů vhodná, neboť jsou přesně dány podmínky, kdy je lze využít (např.cizinci přijíždějící na pohřeb příbuzného).

České weby Vám budou směšně tvrdit opak ve smyslu
„Oficiální E-visa jsou nová a nespolehlivá,
raději nakupte neoficiální „Visa upon arrival“ přes třetí stranu, která jsou spolehlivá.

Tohle je manipulace největšího zrna. Nakoupil jsme postupně 5 víz elektronicky, která byly vyřízena do 5 dnů a s těmito vízy jsme všichni prošli letištními kontrolami i celními kontrolami ve Vietnamu. Nikde ani náznak, že by se tato elektronická víza celníkům nelíbila, byť vytištěná jednoduše černobíle na papíře. V podstatě na nich ani nic nekontrolovali.

Mýtus 2: Formuláře, fotky, odletové taxy

Hned po příletu v Saigonu jsme do pasu na imigrační kontrole dostali razítko a tím kupodivu skončila veškerá byrokracie.

Žádné formuláře jsme nevyplňovali, žádné fotky nikam nelepili a kromě této fronty, jsme ani žádnou další nestáli. Při odletu z Vietnamu jsme nikde neplatili žádnou odletovou taxu ani jimý poplatek.
Abych to shrnul – pro měsíční cestu do Vietnamu tedy stačilo elektronické vízum za 25 dolarů, nic víc.
Pozor – Toto vízum, narozdíl od informace od Pelikána (letenky), kontrolovali na letišti v Turecku a bez něj kolegu málem do Vietnamu nepustili (bylo nutno velmi přesvědčovat – kolega totiž nechal vízum v podpalubním zavazadle)

Mýtus 3: Dolary a bankomaty

Různí lidé doporučovali mít s sebou hotovost v dolarech. Blbost. K čemu ? Hned na letišti v Saigonu jsme si vybrali místní měnu (dongy). Bankomatů bylo dostatek, vše fungovalo. Ve městě taky vše ok. Šlo vybrat minimálně 35000000 dongů (cca 3500 Kč)

Btw. Vietnamská měna se na českou velmi dobře přepočítává, stačí ubrat poslední tři nuly.

Nicméně Vietnamci vám dolary klidně vezmou, rychle a spolehlivě přepočítají. Není ale důvod tahat do Vietnamu dolary, eura apod.

Mýtus 4: levné ceny

Ve velkých městech typu Saigon, Nha trang apod. jsou ceny srovnatelné s ČR. Obědy  80-200 Kč, balená voda 15 Kč, třetinka piva 15 Kč, taxi 10-15Kč. Pokud chcete opravdu levná jídla (oběd za 30 Kč) pak musíte na venkov nebo se ve městech zanořit dovnitř špinavých uliček. V malých špinavých restauracích s plastovými dětskými stolky a plastovými hrníčky a hygienou pro evropana téměř nepřijatelnou tyto ceny dostanete. My jsme se i v těchto pofiderních kuchyních stravovali a chutnalo nám. Choroby nás nepostihly, očkováni jsme byli proti tyfu a žloutence, což si myslím, že je k těmto hygienickým zvyklostem adekvátní.

Mýtus 5 : smlouvání s pouličními prodejci

Ano, na tržnicích a na vietnamských ulicích můžete smlouvat a cenu stlačit minimálně na polovinu. To ale neznamená, že jste nakoupili levně. V Nha Trangu nám běžně prodejci hráli divadlo jak nemohou slevit, protože musí živit svoje chudáky děti, a když jsme se na nějaké ceně dohodli, zjistil jsme že je pořád větší než v regulerních obchodech.

Mýtus 6: skútr půjčují všude

Vůbec NE. Vietnamci svoje skútry potřebují, denně s nimi jezdí a svoje skútry nepůjčují. Spoléhat se, ře lze skůtra jednoduše půjčit je bláhové. Skůtry jsou většinou k zapůjčce u hotelů, případně je hotel  zajistí u místní půjčovny. Stejně tak i různí soukromí ubytovatelé, guest housy apod. Ideální je skútra poptat dopředu. Cena je od 80 Kč/den. Průměr je 150 Kč/den. Na Phu Cocu se vyšplhala až na 250 Kč a snížit cenu nešlo. Zapůjčené skútry mohou mít pofidernou kvalitu a být nespolehlivé. Sami jsme dvakrát dostali plečku, u které jsem se modlil ať dojede tam kam má. V hotelu mi radili – nejezděte  daleko a do kopců. Zvládli jsme cca 100 km do mírných kopců 🙂 ale celou cestu jsme se díval, kde je nejbližší servis. Nicméně skůtr v dobrém stavu urazí i 150km bez potíží, jak nám potvrdila jedna Vietnamka, která na Skútru jezdila DakLak-NhaTrang

Tip 7: Taxi s taxametrem, rikšu vynechat.

Nejdražší dopravu, co jsme zažili, byl bicykl-rikša. Kilometr vyšel na 150 Kč a rikša se tyto peníze vůbec nestyděl vybrat, i když to je desetkrát dražší než velký taxík. Taxikáři v Saigonu jezdí za 10-16Kč. Vždy je ale lepší ať mají spuštěný taxametr. Jednou nás ukecal taxikář na „dobrou“ cenu 100 Kč bez taxametru, ale po chvíli jsme zjistili, že stačilo ujít asi kilometr. Od té doby jsem zapnutí taxametrů hlídal 🙂

 

 

 

 

 

 

 

written by Jiří Polášek