Čvc 14

Když jsem si koupil nejlevnější z řady Lumia mobilů, první moje kroky vedly k otestování tří tlačítek, kterými Nokia Lumia 520 disponuje. Jejich funkce je zřejmá – tlačítko na vypnutí, hlasitost a fotoaparát. A právě fotoaparát nefungoval nijak zvlášť dobře, respektive ať jsem mačkal jak jsem mačkal, vyrobil jsem asi tři fotky z cca 100 pokusů. Hned bylo jasné, že s telefonem něco není v pořádku.

Mobil otestoval ještě i kolega, který vlastní jiný typ Lumie a problém po chvilce potvrdil. Provedl jsem ještě pro jistotu reset do dovárního nastavení (i když telefon byl v podstatě v továrním nastavení logicky, když byl úplně nový), ale to samozřejmě nepomohlo.

Po třech hodinách od momentu, kdy jsem si v Alze přebíral nový mobil, jsem jej tedy nesl zpátky, s tím že jsem si jej neužil víc než 15min po rozbalení. Očekával jsem okamžitou výměnu, notabene když sám prodejce po pěti minutách mačkání nebyl schopen udělat rovněž fotky. Pak se pustil opět do návratu k továrnímu nastavení s tím, že pokud by fotoaparát začal fotit, je všechno v pořádku a není co řešit, i když on sám zjevně viděl, že není schopný fotografie pořídit.

To mě docela překvapilo a v rámci následující diskuze jsem se dozvěděl takové věci, jako „buďte rád, že to s vámi řešíme – není to naše povinnost“ apod. včetně toho, jací jsou v Alze chudáčci, že by museli telefon zaplatit, kdyby se závada třeba neprojevila. To, že mám v ruce nový telefon za pár tisíc, který je ihned po převzetí nefunkční, skoro jako by nikoho nezajímalo. „Náš zákazník, náš pán“ tady zjevně neplatí. Celkem mě to zamrzelo, protože v Alze jsem kvůli rychlosti a celkově vymakanému nákupnímu procesu nakupoval dlouho a rád.

No, nakonec po asi hodině testování a dohadování konečně prodavači usoudili, že výrobek je špatný, tak mi vrátili peníze a já jsem vyrazil do značkové O2 prodejny, kde jsem pořídil Nokia Lumia 520 ještě o  500 Kč levněji, s mnohem vstřícnějším přístupem a garancí výměny mobilu kus za kus do 7 dní v případě jakýchkoli problémů.

written by Jiří Polášek \\ tags:

Led 10

V poslední době se fotorámečky objevují v obchodech s digitální technikou čím dál, tím častěji. Pro mnohé lidi to může být skvělý dárek k jakékoli příležitosti. Nápad je to skvělý – proč mít na poličce sice krásnou, ale pořád pouze tu samou fotku pořád dokola?

Fotorámeček je tedy takovou technologickou vychytávkou, která může jen potěšit. Bohužel eshopy sice nabízejí mnohé parametry k posouzení, ale většinou chybí nějaká praktická rada, podle které by se měl člověk orientovat. Všechny rámečky vypadají podobně, to že se liší úhlopříčkou pozná každý.

Mezi mé drobné postřehy patří skutečnost, že ačkoli některé fotorámečky mají svojí vlastní paměť, manipulace při vkládání fotek do této paměti je relativně kostrbatá. Chybí totiž základní věc – konektor. Jak tedy fotky do fotorámečku dostat ? No musíte je nejdřív nahrát na kartu (SD, MMC,…) a terprve z ní je možné foto nakopírovat. Člověk si fotorámeček většinou kupuje s pamětí právě proto, aby se obešel bez karet a nekonec se jim nevyhne.

Takže moje rada zní – pokud rámeček, tak jedině s možností propojení s počítačem, kdy přes nějaký windows commander fotky nakopírujete přímo. V opačném případě se budete plácat v nedokonalém menu samotného fotorámečku.

written by Jiří Polášek \\ tags: ,